Úmysl je jediný svědek, kterého si obhajoba přivádí s sebou a kterého nelze vyslechnout.

Co se letos stalo s Vltavou, proč za to přehrady nemohou a co s nimi bude do konce století. O sedimentech, které rozhodnou budoucnost české vody.

O hypotéze, že nízká porodnost vyrábí pesimismus a ten další propad porodnosti. Proč se zdánlivě neprůstřelný kruh rozpadá, jakmile změříme citlivost jeho článků.

O novinářce v holdingu, Britských listech jako tiskové pračce a vědě bez jediného grafu

O soudci, který četl všechno, o porotě osmi milionů lidí s jedním názorem a o tom, kdo sedí ve skříni

Stopky v kapse, katarze formální analýzy a hranice mezi vědeckou metodou a intelektuální performancí v kinematografii.

Cookie lišta jako nejčastěji podepisovaná smlouva v lidských dějinách, miliardy proklikaných vteřin a Perníková chaloupka coby archetyp digitálního marketingu.

Srovnávací studie společenské percepce, metodiky a historických paralel. Thomasův teorém, legitimace a psychologie mas.

Kubrickův monolit, informační teorie kosmického mlčení, Lemova námitka a svět bez teleologické útěchy.

O Goyových Černých malbách, Turkheimerových zákonech genetiky a o tom, proč selhání výchovy mezi otci a syny působí jako generační úleva.

Od syntézy prvních racetamů po alosterické modulátory AMPA receptorů. Neurobiologické limity kognitivní optimalizace a kritická analýza klinických dat.

Příběh o zázračném čtyřicetičtyřprocentním nárůstu vědecké produktivity díky umělé inteligenci se ukázal být dokonalým přeludem z neexistujících čísel i vymyšlených korporací.

O rozhodnutí ve čtyřech letech na pískovišti, co o tom vědí dvojčata a tisíc dětí z Nového Zélandu a o biologické ceně za předčasnou dospělost.

O dotazníku jako evropském nábytku, posudku na krizi vlastní knihovny z roku 1962 a jedenácti námětech na lokální expozice.

Ztracený text Pavla Šrubaře z roku 2010 pod názvem RIP-KW. Rekonstrukce a vzpomínka na kolegu programátora.

Pavel Šrubař odpověděl. Vyvrátil nám čtyři věci a doložil, že protistranu měl celý život — jen mimo záznam.

Se smrtí Jürgena Habermase zaniklo poslední místo, odkud bylo možné promlouvat k celému evropskému kontinentu naráz. Nezůstalo však po něm prázdno, nýbrž roztříštěná krajina tří vzájemně se míjejících ekonomik myšlení. Úřad všeevropského intelektuála

Český rozhlas našel v archivu pásky z jara 1968: Václav Havel v New Yorku hodinu vyjednává s Ferdinandem Peroutkou. Záznam odhaluje nečekanou anatomii české intelektuální elity.

O stelarátoru Wendelstein 7-X, startupu Proxima Fusion, 150 kilogramech chybějícího tritia a hranici mezi laboratorní fyzikou a marketingem.

Útoky ve středoevropských školách v číslech: šest činů a sedm mrtvých za dvaadvacet let, z toho pět dospělých a třináct dní nákazy.

O čtvrté vojenské nemocnici, o pojistné matematice odstrašení a o tom, proč jedenaosmdesát procent hlasujících ví naprosto jistě něco, co si nikdy nespočítalo.

Osm let pokusů o digitální vzkříšení: od Everlife přes Haška bez hlasu až po kamaráda, se kterým už jsem nemluvil. Osobní zpráva z cesty technologické nekromancie.

Pavel Švitsoft Šrubař. Rekonstrukce jednoho básnického života ze třiceti kusých záznamů.

O rodině jako totální instituci, o tom, proč dítě raději odsoudí sebe než své opatrovníky, a o nouzových adaptacích na tichý teror.

Na Klimtově obraze i v čekárnách: jak špatně pochopená studie z roku 2002 připravila celou generaci žen o léčbu a proč se dnes USA a Evropa přou o novou etiketu.

Oblíbená představa, že lidská mysl zobecňuje nouzí o energii, selhává ve fyzice. Schopnost tvořit pojmy je daní za to, že jsme vnořeni do světa, který popisujeme.

Mezi apokalyptickým patosem technologických miliardářů a zablokovanou batikovanou kočkou vede přímá linka. Proč digitální svět preventivně tuhne v přeslazeném sirupu.

O žvanivé hypotéze, o sále, v němž nikdo neměří čas, a o pojmu, který v češtině chybí právě teď.

O dvou studiích, které navrhují, jak lidstvo elegantně předat strojům, o jednom stoletém testu inteligence, o dětech z ústavů a o kastrovaných kocourech, kteří žijí o dvaašedesát procent déle — jen lidé ne.

O ceně pro zakladatele, faktuře za náměstí v Haifě a o tom, proč spory o jméno Václava Havla nejsou o penězích, ale o kontrole nad odkazem.

O stroji, který hraje Doom desetkrát za sekundu a za celou dobu neřekne ani slovo, o tom, proč architekti AI prosí jazykové modely, aby zmlkly, a proč nejdůležitější rozhovor příštích let neproběhne v lidských slovech.

Excentrická persona Louise Nevelson jako obranný val. Monografie Ester Vlčkové o alchymické transformaci osobní bolesti a odpadního dřeva v posvátný řád.

Follow the money. Vyjde z toho číslo, které je nižší, než čekáte, a nepružnější, než byste chtěli. Proč nadstandardní kočka neexistuje a návratnost kastrace je 21 dní.

Americký prezident v OSN přejmenoval AI na superinteligenci. Slovo, které stroji přiřkne nadřazenost dřív, než ji plně má, ji v hlavách lidí zařídí samo.

Monumentální velkoformátové snímky fúzních reaktorů, operačních sálů a laboratoří. Svět technosféry stvořený lidskou rukou, který pro lidskou mysl zůstává nesrozumitelný.

Hmotnost lidmi vytvořených struktur již překonala živou biomasu. Plná průmyslová uzávěra a kognitivní emancipace strojů otevírají cestu k éře svrchované technosféry.

V Česku se narodilo nejméně dětí od Josefa II. Sledujeme pouhou demografickou fluktuaci, nebo tiché předávání planety z biosféry do technosféry?

Proč se jazykové modely neptají, v jakém jazyce mají myslet, a co se stane, když stroje necháme mluvit jejich vlastní vnitřní geometrií bez lidského slovníku.

Technokratický audit komunálních slibů 2022–2026: deset radnic, dvaadvacet povolených bytů, pět cizích pásek a aritmetika, podle níž se nedodržené slovo vyplácí.

Hledání chybějícího podmětu v evropském rozhodování nevede k cynické manipulaci, ale k seznamu institucionálních pravomocí. Evropa umí vyměnit dodavatele, skutečnou schopnost škrtem pera nevytvoří.

Chci po smrti vložit majetek do entity řízené strojem. V nadačním fondu stroj nenahrazuje správce. Nahrazuje soudce.

Měřit práci europoslanců pouhým počtem projevů či dotazů vytváří nebezpečnou iluzi pilnosti, která zaměňuje mediální exhibici za skutečný legislativní vliv. Skutečná politická moc v Evropském parlamentu nevzniká u plenárního mikrofonu, nýbrž v mraven

Experimentální videoart a nízkofrekvenční sonická esej MgA. Brunona Šulce k mezigeneračnímu napětí v Česku. Přehrát v kinomódu v magazínu Kreativum Teletník.

Jana Bernátková v kritice sociologického škatulkování: Proč nejmocnější kohorta nemá jméno a kdo profituje z mezigeneračního rozkolu.

Empirická redefinice čtyř kohort, hodnotová štěpení a jejich interakce se sociální stratifikací v České republice.

Opravdu je kočka samotář? Nová terénní etologie, matriarchát, sesterské koalice a noční sněmy za úplňku v Runářově.

Konec osvícenského mýtu Homo Sapiens, transhumanistická iluze a kybernetické ticho vesmíru. Filosofická studie Martina Kailise.

Americká kontrola fyzického světa atomů narazila na otevřený svět bitů. Proč čínská dominance v AI roste před očima bezradné Evropy?