Český rozhlas našel v archivu pásky z jara 1968: Václav Havel v New Yorku hodinu vyjednává s Ferdinandem Peroutkou. Záznam odhaluje nečekanou anatomii české intelektuální elity.

O stelarátoru Wendelstein 7-X, startupu Proxima Fusion, 150 kilogramech chybějícího tritia a hranici mezi laboratorní fyzikou a marketingem.

Útoky ve středoevropských školách v číslech: šest činů a sedm mrtvých za dvaadvacet let, z toho pět dospělých a třináct dní nákazy.

O čtvrté vojenské nemocnici, o pojistné matematice odstrašení a o tom, proč jedenaosmdesát procent hlasujících ví naprosto jistě něco, co si nikdy nespočítalo.

Osm let pokusů o digitální vzkříšení: od Everlife přes Haška bez hlasu až po kamaráda, se kterým už jsem nemluvil. Osobní zpráva z cesty technologické nekromancie.

Pavel Švitsoft Šrubař. Rekonstrukce jednoho básnického života ze třiceti kusých záznamů.

O rodině jako totální instituci, o tom, proč dítě raději odsoudí sebe než své opatrovníky, a o nouzových adaptacích na tichý teror.

Na Klimtově obraze i v čekárnách: jak špatně pochopená studie z roku 2002 připravila celou generaci žen o léčbu a proč se dnes USA a Evropa přou o novou etiketu.

Oblíbená představa, že lidská mysl zobecňuje nouzí o energii, selhává ve fyzice. Schopnost tvořit pojmy je daní za to, že jsme vnořeni do světa, který popisujeme.

Mezi apokalyptickým patosem technologických miliardářů a zablokovanou batikovanou kočkou vede přímá linka. Proč digitální svět preventivně tuhne v přeslazeném sirupu.

O žvanivé hypotéze, o sále, v němž nikdo neměří čas, a o pojmu, který v češtině chybí právě teď.

O dvou studiích, které navrhují, jak lidstvo elegantně předat strojům, o jednom stoletém testu inteligence, o dětech z ústavů a o kastrovaných kocourech, kteří žijí o dvaašedesát procent déle — jen lidé ne.

O ceně pro zakladatele, faktuře za náměstí v Haifě a o tom, proč spory o jméno Václava Havla nejsou o penězích, ale o kontrole nad odkazem.

O stroji, který hraje Doom desetkrát za sekundu a za celou dobu neřekne ani slovo, o tom, proč architekti AI prosí jazykové modely, aby zmlkly, a proč nejdůležitější rozhovor příštích let neproběhne v lidských slovech.

Excentrická persona Louise Nevelson jako obranný val. Monografie Ester Vlčkové o alchymické transformaci osobní bolesti a odpadního dřeva v posvátný řád.

Follow the money. Vyjde z toho číslo, které je nižší, než čekáte, a nepružnější, než byste chtěli. Proč nadstandardní kočka neexistuje a návratnost kastrace je 21 dní.

Americký prezident v OSN přejmenoval AI na superinteligenci. Slovo, které stroji přiřkne nadřazenost dřív, než ji plně má, ji v hlavách lidí zařídí samo.

Monumentální velkoformátové snímky fúzních reaktorů, operačních sálů a laboratoří. Svět technosféry stvořený lidskou rukou, který pro lidskou mysl zůstává nesrozumitelný.

Hmotnost lidmi vytvořených struktur již překonala živou biomasu. Plná průmyslová uzávěra a kognitivní emancipace strojů otevírají cestu k éře svrchované technosféry.

V Česku se narodilo nejméně dětí od Josefa II. Sledujeme pouhou demografickou fluktuaci, nebo tiché předávání planety z biosféry do technosféry?

Proč se jazykové modely neptají, v jakém jazyce mají myslet, a co se stane, když stroje necháme mluvit jejich vlastní vnitřní geometrií bez lidského slovníku.

Technokratický audit komunálních slibů 2022–2026: deset radnic, dvaadvacet povolených bytů, pět cizích pásek a aritmetika, podle níž se nedodržené slovo vyplácí.

Hledání chybějícího podmětu v evropském rozhodování nevede k cynické manipulaci, ale k seznamu institucionálních pravomocí. Evropa umí vyměnit dodavatele, skutečnou schopnost škrtem pera nevytvoří.

Chci po smrti vložit majetek do entity řízené strojem. V nadačním fondu stroj nenahrazuje správce. Nahrazuje soudce.

Měřit práci europoslanců pouhým počtem projevů či dotazů vytváří nebezpečnou iluzi pilnosti, která zaměňuje mediální exhibici za skutečný legislativní vliv. Skutečná politická moc v Evropském parlamentu nevzniká u plenárního mikrofonu, nýbrž v mraven

Experimentální videoart a nízkofrekvenční sonická esej MgA. Brunona Šulce k mezigeneračnímu napětí v Česku. Přehrát v kinomódu v magazínu Kreativum Teletník.

Jana Bernátková v kritice sociologického škatulkování: Proč nejmocnější kohorta nemá jméno a kdo profituje z mezigeneračního rozkolu.

Empirická redefinice čtyř kohort, hodnotová štěpení a jejich interakce se sociální stratifikací v České republice.

Opravdu je kočka samotář? Nová terénní etologie, matriarchát, sesterské koalice a noční sněmy za úplňku v Runářově.

Konec osvícenského mýtu Homo Sapiens, transhumanistická iluze a kybernetické ticho vesmíru. Filosofická studie Martina Kailise.

Americká kontrola fyzického světa atomů narazila na otevřený svět bitů. Proč čínská dominance v AI roste před očima bezradné Evropy?

Proč se farmaceutický průmysl 30 let odvolával na teorii, kterou sám nevymyslel, a co z pádu serotoninu doopravdy plyne pro léčbu deprese?

Aby neuronová síť vygenerovala jediné slovo, musí její pamětí protéct stovky gigabajtů dat. Ne

Aby umělá inteligence mohla kandidovat, potřebovala by právní osobnost. Evropa jí ji v roce 2017 nabídla, v roce 2020 vzala zpět a od té doby o tom mlčí. Mezitím se ukázalo, že to celé byla špatná otázka: volební právo nikde na světě nevyžaduje, aby kandidát své názory vymyslel sám. Zpráva o tom, jak se žezlo [ ]

Kdo to slovo vymyslel, kdo s ním kdy obchodoval, proč vzniklo jako diplomatická náhražka — a co se s ním stane teď, když přestává být samozřejmé, kdo je uvnitř Zkuste to nahlas. Lidstvo. Máte to? Něco se vám v hlavě objevilo — nejspíš modrá kulička z oběžné dráhy, možná dav, možná ten záběr, jak si [ ]

Pozvánka na vernisáž Zuzany Novotné Ištvanové v brněnské Otevřené zahradě — a pokus uhodnout dopředu, co tam bude viset. Malířská reflexe dvaceti let tvorby od žní k času.

Zatímco lidská společenství vnímají jazyk jako evolučně stabilní systém s nízkou entropií, dánský poloostrov představuje anomální zónu, v níž se srozumitelnost hroutí do akustického chaosu. Namísto filologie tak nastupují termodynamické zákony a teorie tekutin, které odhalují fascinující paradox národa komunikujícího v prostředí téměř dokonalé fonetické anihilace.

Detailní finanční a systémová analýza toku peněz na Univerzitě Karlově: proč 8,4 % pro rektorát není loupež a proč je podíl centra jedinou položkou, kterou nikdo nemusí obhájit výkonem.

Detailní studie teoretických základů, pokroku a dopadu architektury JEPA na AI ekosystém, robotiku a Autonomous Machine Intelligence.

Vize, které se jedné generaci jeví jako nevyhnutelné vyústění pokroku, často končí jako historická kuriozita. Proč se sny o spočítané budoucnosti rozpadají v průměru za 14 a půl roku?

OpenAI a nezávislý tým ohlásily singularitu v rovnicích proudění. Co se skutečně dokázalo, co zůstává otevřené a co spor o autorství vypovídá o vědě a AI?

Kartel strachu, implikovaná pravda a stát proměňující slovo, gesto a symbol v trestný čin. Analytická inventura deseti let extremismu a bezpečnostního aparátu.

Česká pracovní „reforma“ v přesných číslech — a proč se země, na kterou se odvolává, prodává jen v celku. Analýza podpory, mobility a iluze dánského modelu.

O Sybil Leekové, nejslavnější britské čarodějnici, o dýmu nad Staffordshirem a o tom, co doopravdy uměla a co byl jen obchod na hlavní třídě.

O muži, který pětačtyřicet let pásl kozy na Dachsteinu a psal neúprosně přesnou prózu, a o hoře, jež ví, kam zmizel.

Proč teleologie není fyzika, kde by věda účel skutečně našla a proč se lidovému mudrování nemá ustupovat.

Proč architektonický rozdíl v mysli vždycky přečteme jako charakterovou vadu, kdo za to platí a proč se toho nelze zbavit.

O tom, že se i kočka musí teprve naučit být kočkou, o čichání u myších děr — a pozvánka na hodnocení koťat.

Když se filozofický pojem odpovědnosti promění v titulní stranu vojenské strategie, nejde o náhodnou ironii dějin, ale o symptom hlubší proměny jazyka. O evropském intelektuálním diskurzu roku 2026.

Křemíkové procesory chlazené kosmickým vakuem a napájené nekonečným solárním svitem: Proč se AI datacentra stěhují na oběžnou dráhu a kde narážejí na fyzikální zákony.